Koupel Bilz
Bilz-Bad (Meiereiweg 108).
Již v roce 1903 plánoval F. E. Bilz zřízení veřejného zdravotního střediska v Lößnitzgrundu; do roku 1905 získal pro tento účel 9 hektarů pozemků a v červnu téhož roku otevřel tehdy největší německé "světlo-lázně".
V souladu s jeho filozofií přírodního léčení se zde měli volně pohybovat a cvičit v lehkém koupacím oděvu lidé všech věkových kategorií a ze všech společenských vrstev. Zařízení se zpočátku skládalo z vodní nádrže s ostrůvkem, 50 vzdušných koupacích buněk a kuželníku; v následujících letech byly lázně, které od roku 1906 provozoval Bilzův syn Johannes, několikrát rozšířeny.
V roce 1907 již byly k dispozici 3 koupací bazény, které byly zásobovány vodou ze speciálně vybudovaných studní.
Zvláštní atrakcí byl bazén s vlnobitím postavený v roce 1912, jehož ústřední prvek, stroj na vlnobití Undosa, zakoupil Bilz v roce 1911 na Mezinárodní výstavě hygieny v Drážďanech (v roce 1998 byl renovován a dodnes je v provozu jako nejstarší stroj tohoto typu). Dále byly postaveny hygienické a hospodářské budovy, gymnastické, tenisové a míčové kurty a hudební pavilon.
V roce 1928 byla podniku, který se zpočátku potýkal s přísnými úředními nařízeními a dokonce s dočasným uzavřením, udělena také licence na podávání piva a tanec. Od roku 1931 si na části pozemku, který se nakonec rozkládal na ploše téměř 30 hektarů, postavili četní nájemci malé víkendové domky.
V roce 1975 musely být lázně, které v poválečném období spravoval Hans-Joachim Bilz (1922-2001), prodány městu Radebeul za minimální cenu a v letech 1992-1998 byl nyní mnohem menší areál důkladně rekonstruován.
Ještě za Bilzova života se v Licht- und Luftbad z iniciativy koupajících každoročně konal letní festival, jehož hlavní náplní byla gymnastika a hry. V době NDR nájemci v této tradici pokračovali a od roku 1992 pořádá Bilz-Bund e.V. společně s regionální pracovní skupinou pro podporu zdraví, zdravotními pojišťovnami a městským podnikem lázní a rekreačních zařízení poslední víkend před letními prázdninami Bilz-Bad-Fest.