Znepokojený občan aneb umění lékárny. Zeptejte se svého lékaře nebo místního lékárníka na rizika a nežádoucí účinky
Do lékárny se nikdy nechceme podívat, a přesto jsme rádi, že ji máme poblíž!
Vlečeme se dovnitř se silnou rýmou a bolestí hlavy a stěžujeme si lékárníkovi na své neduhy, aby nám věřil, že se uzdravíme. Už staří Egypťané si byli vědomi léčivé síly rostlinných a živočišných látek a farmaceutické artefakty byly dokonce nalezeny v pravěkých hrobech.
Místní historie medicíny není tak stará, ale prvním lékárníkem, který je zmiňován jménem, je Gottfried Irmler, který si v roce 1733 zajistil hrobové místo na hřbitově v Kötzschenbrodě za poplatek 1 tolar. V roce 1744 jeho lékárna vyhořela při požáru, takže ji musel znovu vybudovat na jiném místě. Lékárnu "Alte Apotheke" , která se nyní nachází na adrese Altkötzschenbroda 48, dodnes připomíná název restaurace, která se zde nachází.
Další, velmi staré zdravotní středisko se nacházelo v dnešní "Bürgergarten", jejíž počátky sahají až do roku 1825, kdy ji založil Christian Friedrich Junker, ale po několika měsících ji prodal Johannu Gottliebu Straßerovi. Protože lékárny měly v dřívějších dobách výsadu prodávat koření, cukr a výrobky z nich, byly téměř jako obchody se smíšeným zbožím. Straßer je však po krátké době prodal Karlu Friedrichu Vogelovi. Změnu majitele doprovázela i změna místa, jeho nástupce Woldemar Vogel lékárnu v roce 1870 přestěhoval na Bahnhofsstraße, kde ji pod názvem Stadtapotheke najdeme dodnes, stejně jako od roku 1936. Za zmínku stojí také "Mäusetod" developer Hermann Ilgen a první čestný občan Kötzschenbrody Curt Schnabel.
Vzhledem k rychlému nárůstu počtu obyvatel v Lößnitz se obecní zastupitelstvo Radebeulu a okolí energicky zasadilo o zřízení další lékárny. Avšak i přes podání několika žádostí a seznamů podpisů všech obyvatel Lößnitz se až v roce 1890, tedy před 125 lety a po více než deseti letech neúnavného úsilí, podařilo provozovateli Karlu Gustavu Georgimu (1852-1910) otevřít lékárnu na Gellertstraße 18 v dnešním Radebeulu-Ost. Takzvanou "Alte Apotheke", která zde sídlila až do roku 2013, pak v roce 1912 provozoval Johannes Varges.
Ve stejném roce byla založena stejnojmenná lékárna také v Radebeul-Mitte naproti "Weißen Roß", kterou vedl Ernst Richard Matthes. Jelikož se zde skladovaly také jedy nebo byly nezbytné pro výrobu lék$, museli lékárníci všechny tyto jedy sepsat. Repertoár sahal od akonitinu až po soli cínu. Pro obchod s jedy museli lékárníci navíc v dotazníku uvádět pečlivé informace o svém postavení a vzdělání, rozsahu obchodu s jedy, podmínkách skladování a vybavení. Po Vargeho smrti v roce 1917 se teprve v roce 1919 našel znovu Johann Kurt Alfred Müller, který vedl "Alte Apotheke". Všeobecné strádání poválečných let se však nezastavilo ani v místě lékařské péče. Krutý zimní mráz a nedostatek topného materiálu zcela znemožňovaly "zcela bezpečné provádění receptářské práce ve zcela nevytápěné lékárenské místnosti." Tyto okolnosti jsou již naštěstí minulostí.
Bohužel se však zdá, že na současné rozšířené nemoci, jako je morbus praejustitia, ignorantia plebs nebo furor peregrinus, neexistuje žádný lék. Nejlepším lékem je pravděpodobně stále vzdělání!
Na všechno ostatní si přečteme příbalový leták.
Maren Gündel, městský archiv
Publikováno v: Vydavatelství a nakladatelství: Úřední věstník Radebeul leden 2015