Koupací sezóna je zahájena! Ponořte se po hlavě do koupací zábavy z dob minulých.
Venkovní bazény tradičně zahajují novou sezónu na začátku veselého měsíce. Pokud počasí přeje, nabízejí trávníky a vodní plochy k opalování možnost ochlazení, koupání, zábavy nebo relaxace. Radebeul však tento typ veřejného koupaliště neměl vždy, už jen proto, že se podél jeho prahu klikatí Labe.
Na konci 19. století vedl rostoucí počet obyvatel, nástup turistického ruchu a zvyšující se povědomí a potřeba hygieny ke vzniku různých "koupališť" v Lößnitz. Nejstarším z nich byl bývalý "Badhotel" neboli "Badschlösschen" penzion (Burgstraße 2) v Niederlößnitz, k němuž před 150 lety, v roce 1865, poprvé přibyly tzv. veřejné lázně. Tato raná forma všeobecné kultury koupání byla napájena tunelem speciálně vyhloubeným ve svahu hory, aby se mohla napojit na prameny bohaté zázemí.
O deset let později předložil obecní radní v Oberlößnitz Friedrich Wilhelm Schönert drážďanským královským úřadům žádost o výstavbu podobného koupaliště, které mělo sestávat ze tří jednolůžkových komor, dvojkabinky, šatny a střešní terasy. V těchto lázních měly své počátky i pozdější lázeňské a zotavovací domy "Wilhelmsbad" (1894, Lößnitzstraße 10) a "Nizzabad" (1908, Maxim-Gorki-Straße 21)
Známý radebeulský stavitel Friedrich Wilhelm Eisold potěšil svou rodinu alespoň prvním dlážděným koupalištěm pod širým nebem, když v roce 1878 vybudoval v Serkowitz sezónní koupaliště na Labi. Jen o něco později otevřel Adolf Hultsch podobné zařízení v Kötzschenbrodě, tentokrát však pro širokou veřejnost. Díky jeho nástupci je toto koupaliště známé také jako "Kleinertsche Badeanstalt".
V roce 1890 převozník August Görlitz převzal Eisoldsche Bad a zpřístupnil jej veřejnosti. Teprve poté bylo zakázáno koupat se v Labi na jiných místech. Jelikož se jednalo o dřevěné stavby, nebyly navzdory své poloze imunní vůči požárům. V letech 1902 a 1913 vyhořelo celé zařízení v Serkowitzu a v roce 1920 bylo zcela uzavřeno, zatímco v Kötzschenbrodě extrémně zhoršená kvalita vody učinila definitivní konec koupání v roce 1928.
Otevřením lázní Bilz "Licht-Luft-Bad" (Bilzovy lehké a vzdušné lázně" ) v roce 1905 byl umožněn širší veřejnosti přístup k letním koupacím radovánkám v souladu s celostní koncepcí přírodního léčení, která zahrnovala lázeňské koupele, sportovní cvičení v lehkém oblečení na čerstvém vzduchu a vodoléčbu. Bazén s vlnobitím existuje od roku 1912.
Avšak teprve díky náhlému propadu spodní vody získalo 12 metrů hlubokou jámu, z níž se těžil jíl a poté písek a štěrk, v roce 1949 město Radebeul a přeměnilo ji na přírodní venkovní koupaliště. Díky mnoha dobrovolníkům je od roku 1951 v Lößnitzbad k dispozici osvěžení a relaxace.
Místo potápění se však můžete ve vodě také projet. Dnes již zcela vyšla z módy a nahradily ji lodě s pevnou skořepinou, ale myšlenka skládací lodě jako volnočasové aktivity byla v roce 1914 ještě zcela nová a její použití na Labi bylo malou senzací. Noviny Kötzschenbrodaer Generalanzeiger v květnu 1914 napsaly: "Skládací "čluny", které jsou konstruovány podobně jako kajaky Gróňanů, představují novou a zcela unikátní konstrukci tohoto typu plavidla. Před několika dny byly dva takové čluny sestaveny u přístaviště parníků v Kötzschenbrodě, kde se při této příležitosti shromáždilo velké množství diváků. Z Drážďan přijeli dva nadšenci " vodních sportů", jejichž jediné zavazadlo tvořil batoh a kabelka, v níž byl člun uložen. Potřebné díly dali rychle dohromady a hned se pustili do práce - což vlastně vůbec není práce - protože sestavit takový člun je dětská hra. Na vzniklou kostru - tvořenou dřevěnými tyčemi s ocelovými výztuhami a šroubovými spojovacími prvky - se natáhl světlý plátěný potah a lodička byla hotová. Nyní bylo možné lodě bez námahy spustit na vodu [] Poté následovala rychlá plavba po Labi do Gauernitzu [] Tyto kajaky lze rozhodně označit za ideální pro vodní výlety v okolí Drážďan i pro vnitrozemské vody obecně."
Ať už jde o plavání, skok po hlavě nebo pádlování - doufejme, že nás léto nenechá užívat si vody jen z výšky.
Maren Gündel, městský archiv
Zveřejněno v: Vydavatelství a nakladatelství: Úřední věstník květen 2015