Gerhart Hauptmann

"V Lößnitz leží nádherné venkovské sídlo Hohenhaus, tam jsem našel svou nevěstu []"

Celoživotní vnitřní pouto velkého německého spisovatele k Polabí se pevně utvořilo už v dětství, kdy malý Gerhart poprvé přijel do Drážďan. V jeho dětské duši se usadila kotva, která ho později navzdory mnoha otřesům vedla stále znovu a znovu k Labi. Dne 15. listopadu oslaví milovníci literatury jeho 150. narozeniny.
Byla to láska, která Gerhartovy kroky přivedla do Radebeulu. Nebyly to však ještě jeho vlastní citové pohnutky, ale pohnutky jeho bratra Georga, který se chystal oženit s Adele Thielemannovou, dcerou bohatého velkoobchodníka s vlnou Bertholda Thienemanna. Ještě mladý básník věnoval nevěstě a ženichovi slavnostní hru: "Liebesfrühling". Byla uvedena v září 1881 v rodinném sídle Hohenhaus před slavnostním publikem. Byla to první premiéra hry Gerharta Hauptmanna v Radebeulu!

Vzniklo tak další něžné pouto lásky. V Marii Thienemannové našel Gerhart důvěrnici a patronku svých uměleckých sklonů. Pravděpodobně se do jejích "tmavých očí v bílém oválu tváře" (2) zamiloval během zkoušek hry Liebesfrühling, protože k tajnému zasnoubení došlo pět dní po svatbě Georga a Adele. Díky její duchovní i materiální podpoře se nyní mohl plně soustředit na svůj umělecký talent, respektive musel zjistit, jakým směrem se má vůbec rozvíjet. Geniální cesta do Říma měla odhalit jasnou podobu jeho talentu a zpočátku se zdálo, že se bude věnovat sochařství. Umění kresby bylo také zkušebním polem. Na svatbě jeho bratra Carla s Martou Thienemannovou se ve svatebním průvodu opět předvedlo Gerhartovo scénické umění a jeho láska k literatuře krystalizovala stále více. V Hohenhausu našel múzu, kterou potřeboval k dokončení svého raného díla Das Erbe des Tiberius. Tím položil základ své spisovatelské kariéry, což se přímo odrazilo v jeho raném díle Die Jungfern vom Bischofsberg (Děvčata z Bischofsbergu), které jasně popisuje Thienemannovy dcery.

Marie a Gerhart oslavili zasnoubení na podzim 1884 a svatbu v Kötzschenbrodě v květnu 1885. Rodina se bohužel musela Hohenhausu vzdát. Později v něm bude alespoň dočasně umístěn Hauptmannův archiv. Při absenci nemovitosti Gerhart vzpomínal na místo, kde před lety jeho dětské srdce prožívalo chvíle, které počítal k nejšťastnějším ve svém životě. Svatební večeře se konala v Belvederu na Brühlově terase. Poté si mladý pár sbalil kufry a opustil Elbland - kraj, který umožnil nejistému a nejistému Gerhartu Hauptmannovi objevit svůj skutečný talent.

Jeho manželství s Marií bohužel nemělo stejný půvab. Zamiloval se do Margarety Marschalkové, opustil rodinu a přestěhoval se se svou milou na statek v Agnetendorfu. Přesto ho srdce často táhlo do Drážďan a na Labe, kde nechal pro Marii postavit dům jako jistotu. Čas od času ve svém rozhodnutí váhal, odloučení nakonec trvalo deset let a o deset let později Marie zemřela - na zlomené srdce, jak se jednou zamyslel jeho syn Eckart. Ani poté se Gerhart nedokázal odtrhnout od města svých nejkrásnějších mladických citů; osobně zažil nálet v noci 13. února 1945 z Weißer Hirsch. Zničený se vrátil do Agnetendorfu, kde 6. června 1946 zemřel.

Gerhartovo psaní z něj udělalo jednoho z největších berlínských přírodovědců a úspěšný básník byl nakonec korunován Nobelovou cenou, která mu byla udělena přesně před 100 lety. Právě v Radebeulu dostaly spisovatelovy životní a umělecké ambice osudový impuls.

Maren Gündelová, Archiv města

Zdroje: Městská knihovna v Radebeuelu: Gerhart Hauptmann: Erinnerungen an Sachsen (1), Das Abenteuer meiner Jugend (2); Manfred Altner: Gerhart Hauptmann in Dresden und Radebeul, Dresden 2003.

Publikováno v: Dějiny české historie: Úřední věstník Radebeul v listopadu 2012